25.6.2008 Karavanista Tomáš - 1.díl - První setkání

Vážení návštěvníci a zákazníci cas-lovosice, karavanisté i náhodní čtenáři. Během svého prvního roku cestování karavanem jsem zažil hodně zajímavých chvil o které jsem se rozhodl se podělit.

Proč? Možná proto, aby zkušení karavanisté pochopili, že ne všechno je tak jasné a samozřejmé jak se jim zdá. Možná také proto, aby začínající karavanisté viděli, že to není tak strašně obtížné a složité, jak to na první pohled vypadá. A nakonec také proto, že u mě nejde nic podle plánu a zažívám situace nad kterými ostatní kroutí hlavou a historky pobaveně dávají k dobru dál. A uznávám, s odstupem času se jim směji i já. Takže jestli Vám mé povídání dodá odhodlání do karavaningu, nebo Vás jen pobaví, já budu spokojen.

Ke každému přijde karavaning z jiného směru a nabídne mu možnosti předem naprosto nečekané. Je tu proto, aby přesně vyhověl tomu, co po něm člověk chce, a nakonec si každý připustí, že ho nevratně změnil. Ale teď zpět na úplný začátek.

Je červencový večer a má rodina, což čítá mne (32 letý otec od rodiny, programátor a také běžec pevně rozhodnutý po necelém roce běhání zaběhnout maraton), moje žena (30 letá matka od rodiny :), zapálená kynoložka), synátor (9 letý malý vědátor, kterého zajímá vše co se dá naučit) a taky pejsek (3 letý belgický ovčák, schválně zívající a protahující se na svém místě na gauči, aby naznačil, že se ho výstavy vůbec netýkají), probíráme jak to uděláme s výstavou v Innsbrucku.

Výstava je za tři týdny a naše dosavadní zkušenost s ježděním po výstavách daleko, není moc dobrá. Člověk (tedy několik a navíc pes) se trmácí někam daleko, aby po cestě ještě narychlo hledal předem dohodnutý hotel. Tam navíc, přestože byl pes předem nahlášen, stejně se na něj dívají jak na vetřelce. Po ubytování se jde rychle spát a ráno následuje přesun na místo výstavy osobním autem. Co tam má chudák malý vědátor dělat, už se dá těžko vymyslet.

Během našeho rokování se samozřejmě projednávají standardní možnosti, jako dát syna k babičce a najít hotel v Innsbrucku, nebo jet na noc a přijet ráno přímo na výstaviště. Výstava je ale dvoudenní a tak je nutné někde přespat. A upřímně, v osobáku to možné není. Dnes už ani nevím, kdo tenkrát pronesl větu „A co si půjčit karavan?". Před pár týdny jsme byli v Bratislavě a karavanů tam bylo dost. Asi nás oba napadlo, že to je zajímavá varianta cestování. Pejsek, který už nás zřejmě nemohl poslouchat, se sebral z místa na gauči a šel se napít do kuchyně.

Diskuse ustala a všichni jsme přemýšleli, jestli to je reálné řešení. Karavan, dopravní prostředek který jsem do té doby vnímal spíše jen jako atrakci při předjíždění na dálnici, se stal nejhledanějším slovem na internetu. Ale dá se sehnat karavan na srpen dva týdny před odjezdem? Jak vůbec takové auto vypadá? Jak se s tím jezdí? Jak se tam vaří? Existuje karavan se sprchou anebo se koupe na benzínce? Jedna jediná otázka nastartovala tisíce dalších.

Po dvou dnech obvolávání půjčoven a emailování dotazů na pronájem, se zdálo, že tato myšlenka zapadne jako ta z jiného světa. Půjčení takhle narychlo nikdo nebere vážně. Vypadá to podezřele, snad jako průzkum od konkurence, nebo někoho, kdo chce karavan ukradnout.

Nakonec se ale jeden našel, prý ten nejmenší co mají, ale musím přijet zarezervovat ihned. V tu chvíli jsem již nic neřešil, prostě jedeme karavanem a jeden je, hurá. Přijíždím do firmy a mám možnost si ten svůj dočasný  "nejmenší" domeček prohlédnout.

„To je strašně velký!!!", víc toho nedokážu říct. Tohle je malé auto? Racionálně chápu, že se člověk musí uvnitř postavit a taky se někde vyspat, ale z venku to vypadá jak obrovský náklaďák. Tohle přece nemůžu řídit!?

Rodina je po telefonu ale nadšená, takže jedeme karavanem! Mám dva týdny na to, abych se připravil na skutečnost, že budu řídit něco tak velkého. Telefonem rodině dělám alespoň fotku karavanu, před kterým je zaparkován náš prťavý osobáček, abych jim mohl doma ukázat, jakou oběť musím přinést.

V tu chvíli si neuvědomuji, že se mi začíná měnit celý můj život. Ale o tom jak jsme poprvé vyrazili si povíme příště.