15.7.2008 Karavanista Tomáš - 2.díl - První cesta
Karavan je zaplacený a už se to v podstatě nedá vrátit. Eufórie z něčeho nového rychle vyprchala a já si začal uvědomovat, že opravdu budu řídit to obrovské auto.Díky možnosti si ho osobně prohlédnout a vyfotit, již vím několik zásadních věcí. Auto tak jak je, je na cestování na několik dnů naprosto soběstačné. Má nádrž na čistou vodu, odpadní vodu i na záchod. Má sprchu, dřez, ledničku i sporák a dokonce i topení. To vše funguje, ikdyž neběží motor ani není připojeno někde v kempu.
Rodina je znovu nadšena, mysleli jsme si, že budeme muset trasu vytyčit přes nějaké kempy a teď je jasné, že se prostě jede po trase a až přijde večer tak se někde na benzínce zastaví a přespí. Některé benzínky jsou vhodné i na vynesení záchodu a odpadní vody a případně napuštění vody čerstvé. Jen elektřina může být problém.
Diskuse o naší první cestě karavanem má jasný závěr: pojedeme v poklidu směr Insbruck na výstavu a po výstavě zpět. V Insbrucku vyjedeme na noc na nějakou benzínku a pro všechny případy s sebou vezmeme elektrickou centrálu na dobití karavanu.
Do odjezdu už zbývají jen dva týdny a já začínám zjišťovat, že ono těch obytňáků jezdí docela hodně. A tak občas jako náhodou zastavím těsně vedle, abych se nenápadně podíval, poměřil a dál psychicky připravil. Skoro pokaždé se mi dostává zajímavého i zárověň podivného pohledu od karavanisty. Asi nějaký folklór, říkám si.
Zhruba týden před odjezdem přichází synátor, že v Mnichově je velký obchod s Legem a jestli bysme se nemohli zastavit. No vlastně proč ne!!! Uděláme si na parkovišti nějaké jídlo, odpočineme si a ještě uvidíme lego-ráj. Cestování karavanem vypadá najednou jako naprosto super možnost využít cestu jako zábavu pro všechny. A to navíc po poradě s kolegou lego-nadšencem měníme ještě jednou plán a místo obchodu s Legem navštívíme přímo Legoland, který sice není úplně po cestě, ale skoro.
Plán je najednou docela na knop, ale to nevadí, všichni se těší a tak rychle přichází den převzetí vozu. Stojím u našeho přechodného bytečku a snažím se pochopit jak správně načerpat vodu, vyčerpat vodu, vynést záchod, pustit topení, zjistit kolik ještě máme elektřiny.... tyhle žlutý věci se prý dají pod kola a najede se na ně, aby jsme nespali z kopce. Znalecky pokyvuji hlavou, ale v duchu si říkám, to jako že bych s touhle velkou obludou na tohle prťavý najel? ... no tak budeme spát z kopce, je to aspoň něco jiného než doma.
Vyrážíme!! Všechny věci, lidi a pes jsou na palubě a my vyrážíme na první cestu karavanem. Zastavujeme u hypermarketu nakoupit věci a nějaký blb zastavuje přímo vedle mě, asi si neuvědomuje jaké to je vycouvat s obytňákem a pak při prudkém zatáčením ho vybočujícím zadkem nenabourat. V tu chvíli dělám ten stejný obličej, který jsem sám vídal... aháá tak tohle to bylo.
Cesta po dálnici karavanem se od normálního auta liší pouze rychlostí, auto poslouchá jak hodinky a zastávky na odpočinek a venčení pejska jsou velmi příjemné. Studené pití z ledničky, vlastní záchod, pohodlné sedačky u stolu, prostě paráda.
Přijíždíme do Günzburgu až velmi pozdě večer a místo na benzínce končíme na speciálním parkovišti pro karavany. Mohutné značení se symbolem karavanu nás jasně navedlo. Je už sice tma, ale podél obrovského parkoviště jsou malé osvětlené sloupky a při vjezdu na toto parkoviště je informace o příjezdu pekaře přesně v 8:30. Super, to je ráj.
Zastavujeme u světelného sloupku, děláme čajík a nějaký ten obložený chlebík. Já nahazuji centrálu a pouštíme si DVDčko, je to opravdu pohoda. Zvláštní je, že když tak sedíme venku a užíváme pohody chladného srpnového večera se vším komfortem, tak ten karavanista co prošel kolem, zase hodil ten divný obličej. Nechávám to běžet a koukám kolem na ostatní karavany. Ten náš fešák patří rozhodně k té lepší půlce, né-li čtvrtině. To asi byl ten obličej.
Ještě vezmu pejska na procházku a provádím detailnější průzkum sousedních karavanů. Po chvilce mi dochází důvod toho obličeje. Po návratu vypínám centrálu a napojuji karavan na zásuvku, co je v tom svítícím sloupku. No co? Tak jsem to nevěděl.
Ujeli jsme karavanem 600 km, spíme přímo u Legolandu, koukáme na DVDčko, popíjíme víno, ráno nás čeká zábava a pak pojedeme dál na výstavu. Tohle by nás normálním autem nikdy nepotkalo. Není nad to, když si dovolenou užívá celá rodina.
Kompletní fotogalerie návštěvy legolandu